...
TJ Koněšínz.s.

Fórum

Poprvé v okresu...

 

Koněšín – Blatnice 0:1 (0:1)

Branky: 40´Martin Hutař

Rozhodčí: Kuba – Esterka, Vévoda

ŽK: 1:3

Diváků: cca 120

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Petr Zahradníček, Miloš Pokorný, Pavel Seifer (64´Michal Loukota), Jiří Pospíši (80´Michal Ševčík)l, Radim Badura, Miloš Netrda, Ondřej Dvořák, David Dvořák (70´David Pokorný), Štěpán Dvořák, Ondřej Šibůrek.

 

Konec nervozity – ostrý start nové sezóny je tady. Dva předchozí přípravné pohárové zápasy ukázaly, co nás bude v okrese čekat a bylo jasné, že to nebude žádný med. Na úvod nás čekal soupeř z Blatnice, který překypuje zkušenostmi z okresu a hned od začátku bylo jasné, kdo bude určovat taktovku. My působili ze začátku až příliš ustrašeně a hosté si na našem v loňské sezóně nedobytném a nedobytém hřišti jeli podle svého. Prvních dvacet minut to byl jeden velký tlak a my jsme se z vlastní poloviny dostávali jen sporadicky. Co pět minut – to jedna tutovka. Jen díky Matějovi, jeho dobře postavené bráně a nemohoucnosti blatnických v zakončení jsme stále odolávali. Být to 0:3, asi by se nikdo nedivil. Po půl hodině hry hosté z fyzicky náročného pojetí hry polevili a nechali nás taky se trochu dostat do tempa. Když se už už zdálo, že to do poločasu vydržíme, zahrávali hosté trestný kop z nějakých dvaceti metrů. Hutař technicky obstřelil zeď a přízemní střela našla svůj cíl na zadní tyči – 0:1.

Do druhé půle už nastoupil odhodlanější domácí tým, který se konečně nebál být aktivní a hned zkraje mohlo přijít vyrovnání. To Miloš Netrda potáhl míč, chytře našel Šibrce a ten šel sám na gólmana...jenže jeho pokus šel těsně vedle. To hosté zbystřili, že nejsme úplní nazdárci a začali z nás mít i respekt. V dalším průběhu měl jakousi možnost Fox, ale jeho teč jen lehce poškádlila ochozy. Ani pokus neúnavného Štěpána efekt nepřinesl. To hosté byli dopředu nebezpěčnější a jejich šance po utěšujícím gólu volající. Jenže ani jejich přečíslení dva na jednoho, ani při akci jeden na nikoho změnu ukazatele nepřinesly. Byly jsme tak sice teoreticky stále na dostřel, ale do vyrovnání bylo prakticky hodně daleko...

Zápas klidně mohl skončit větším rozdílem, výsledek tak má hořkou příchuť. Prohra o jeden gól. Zápas ale ukázal, že to bude úplně o ničem jiném, než na co jsme byli zvyklí z trojky. Fotbal je znatelně fyzicky náročnšjší, víc se napadá, na nic není čas, nikdo vás nenechá mazlit se s míčem, soupeři jsou technicky vyspělejší a asi nás budou většinou přehrávat. A i když podáme maximální výkon, nebude to třeba ani stačit. Body se budou sbírat velmi velmi těžko. Zázraky snad od nás ale nikdo nečeká a ostřílet se ale přece nějak musíme...

 

 

Poprvé do okresu - 2.část

aneb

Ohlédnutí z uplynulou sezónou

 

 

   Tenhleten ročník byl jedním slovem asi nečekaný. Před sezónou by si na nás ani nikdo nevsadil. Já tedy rozhodně ne. Jenže fotbal je plný překvapení a to je na tom to nejkrásnější. Nevím, jestli jsme hráli ten nejlepší fotbal nebo předváděli tu nejatraktivnější hru...kolikrát u nás hráli soupeři a dilili se, jak můžeme být první...ale při vyrovnanosti letošního ročníku třetí třídy to na čelo stačilo. Hrajeme III.třídu nepřetržitě už 17.rokem. A že zrovna na konci této sezóny budeme slavit postup do okresního přeboru, byla souhra okolností (nikoliv náhoda). A vše mohlo být úplně jinak. Vždyť loni jsme zachránili trojku až v posledním kole překvapivou výhrou na půdě suverénního postupujícího Rudíkova, vyhnuli jsme se ošemetné baráži a byl před námi nelehký úkol v dalším ročníku: po reorganizaci a sloučení trojek se hlavně zachránit. To byl také náš předsezónní cíl.

  Sezóna začala už vlastně první senzací ještě před samotným jejím začátkem, a to výhrou v poháru OFS na půdě Vladislavi, kde se poprvé uvedl do té doby absolutně neznámý Dan Doležal. S vědomím kvalitní letní posily a jistotou v brance jsme šli do toho...jenže ve Studenci v prvním zápase sezóny i přes sympatický výkon to na body nestačilo, ale herně to na začátek nebylo špatný. Jako by nás tento první prohraný zápas s odvěkým rivalem zdravě nabudil a co následovalo potom, nemělo a dlouho nebude mít obdoby. Následovala totiž šňůra osmi výher po sobě, což nás katapultovalo do čela tabulky a začaly se vystřihávat Horácké Noviny na památku...i přes slabší konec podzimu se nám podařilo přezimovat s náskokem tří bodů na druhé Myslibořice (celkem 31). Ne že by nás soupeři podcenili, ale s Koněšínem prostě nikdo nepočítal...

   Jaro už bylo o něčem jiném. Dan šel na marodku, skončil Karda a Tomovi odešla forma. Na druhou stranu o zimní přestávce přišly nové tváře Miloš Netrda, Guláš a mladej Hrošík.To už si na nás ale dávali všichni setsakramentsky bacha a v roli favorita to bylo mnohem těžší. I přes častější klopýtnutí jsme si stále drželi první místo a díky vlažnému startu Myslibořic do jarní části jsme si jednu chvíli hýčkali náskok až sedmi bodů. To se už už začalo šuškat a poprvé vyslovovat slovo postup nahlas. Jenže ty poslední kroky bývají nejtěžší. Ke konci začaly klopýtat Śebkovice na třetím místě a dvě kola před koncem domácí prohrou s Okříškami vyklidili pole pro možný postup dvou týmů z trojky do dvojky. A paradoxně právě v tom samém kole jsme utrpěli nejtěžší porážku na půdě Radotic, troufám si Radotice nazvat katem favoritů: na jeho hřišti totiž prohrály všechny první čtyři týmy. Jenže shodou okolností jsme právě po tomto kole měli definitivu postupu zajištěnou. Ta zpráva se následující pondělí začala dostávat na povrch a jakoby tomu nechtěl nikdo věřit. Zbývalo už jen rozluštit, kdo z dvojice Koněšín – Myslibořice postoupí z prvního místa. To se nakonec výhrou v posledním kole „venku“ doma proti Šebkovicím podařilo nám a mohli jsme tak slavit historický okamžik v téměř stoletých dějinách našeho koněšínského fotbalu – poprvé do okresu. Když dva se perou, třetí se směje. Díky skvělému jaru se nakonec na celkové třetí místo (i díky prohře Rapotic na vlastním hřišti proti Moravským Budějovicím) na poslední chvíli dostal Studenec a i jemu byl po odhlášení Jemnicka B ze dvojky okres také nabídnut.

   Jarní část sezóny už nebyla z naší strany tak suverénní (za jaro 24 bodů – Myslibořice rovněž 24), ale víc bodů na jaře získaly už jen Rapotice (25) a již zmíněný Studenec (26). Takže zas taková hrůza to nebyla. Ztráceli včichni. A opravdu – soutěž byla nezvykle vyrovnaná. Každej mohl porazit každýho. Nebyl tam nikdo vyloženě suverénní, kdo by naháněl strach a proti komu by se šlo s poraženeckou náladou. Trošku mi ta sezóna připomínala běžecký závod na 400 m překážek. Pomalejší startovní reakce – pak nástup – od sedmý překážky v čele - udržování náskoku – občasné klopýtnutí – mocné dotahování soupeře ve vedlejší dráze – a v cílové rovince o prsa. Samozřejmě, že se bude sezóna hodnotit kladně. To při postupu ani jinak nejde. Ve svém středu jsme ale neměli žádného vyloženého střelce typu Ondráček – Furiš z Třebenic, kteří nastříleli dohromady 2/3 branek svého týmu. To u nás jsou dvojciferní pouze Šibrc (18), Fox (15) a Šťěpán (12). Celkově jsme nasbírali 55 bodů při skóre 83:45. Nikdo nijak nevyčníval. Snad jen Matěj v brance dodal naší hře jistotu a klid. Na začátku sezóny  v jednom rozhovoru s hráčem kola troufale a drze prohlásil, že chce být nejlepším brankářem třetí třídy...A to se mu skutečně i povedlo a jeho zákroky byly kolikrát ozdobou zápasů. Důležitým faktorem pro úspěch je také skutečnost, že jako jedinému týmu se nám doma podařilo za celou sezónu ani jednou neprohrát (pouze dvě remízy s Šebkovicemi a Studencem). Ostatně Studenec jsme jako jediný tým nedokázali v uplynulé sezóně porazit.

   Budeme mít šanci to napravit hned v té další, která bude rozhodně zajímavá. Sejde se hned několik sousedních vesnic a o derby nebude nouze (Hartvíkovice, Vícenice, Studenec, Vladislav...). Zas to bude mít nějaký náboj. Snad tam neuděláme ostudu a chvilku si tam pobudeme. Zkušenosti to budou k nezaplacení. Teď si ale ještě užívejte ten slastný pocit z postupu...

 

Poprvé do okresu

 

Šebkovice B - Koněšín 1:5 (1:1)

Branky: 16´Radim Badura, 53´Miloš Netrda, 65´Ondřej Dvořák, 75´Štěpán Dvořák, 89´Ondřej Šibůrek – 53´Michal Prokeš

Rozhodčí: Nováček Ivo

ŽK: 0:0

Diváků: cca 100

Hřiště Koněšín

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Pavel Seifer (46´Pokorný Miloš), Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil (81´Jan Hricák), Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák, Miloš Netrda, Radim Badura, David Dvořák (76´Michal Loukota), Štepán Dvořák, Michal Ševčík (63´Michal Králík).

 

   Poslední zápas sezóny. V případě vítězství si mohli naši v sobotu zajistit první příčku ve III.třídě bez ohledu na nedělní zápas Myslibořic v Radoticích (lepší vzájemné zápasy/ skončilo nakonec 3:1 pro domácí – pozn.autora). A díky změně pořadatelství (v Šebkovicích se rekonstruují kabiny) se to Koněšínu mohlo podařit ve „venkovním“ zápase na vlastním hřišti a před vlastními fanoušky. Hned od začátku bylo zřejmé, že proti sobě nastoupily dva týmy z popředí tabulky. Hrál se poměrně svižný hurá zápas bez ohledu na úmorné vedro. Jako první zahrozil Koněšín, ale po pěkné kombinační akci střelu Štěpána šebkovický brankář Papoušek vyrazil. Po čvtrt hodině hry se nám už ale podařilo otevřít skóre. Netrdáč zahrával roh. Ze střídačky jsem jen od Miloše zaslechl: „Ty vole, to je roh...“ (fakt hodně dobře kopnutej – pozn.autora) a nepokrytý Fox  hlavou nekompromisně zavěsil (0:1). Šebkovice mohly srovnat prakticky v zápětí, ale Prokeš ještě nedal. To se mu podařilo po půl hodině hry, kdy po hezkém pasu mezi obránce se štěstím prostřelil za pomocí přední tyče a odrazu od Matějových zad našeho gólmana (1:1). Za zmínku stojí určitě i dalekonosný trestný kop Netrdy, proti kterému se vyznamenal létající Papoušek v šebkovické kleci (fakt efektní a efektivní zákrok – pozn.autora).

   O poločase šebkovický snajpr Prokeš hrající bežně I.A třídu díky nedělním povinnostem v A-mužstvu vystřídal a obraz hry se ve druhé půli změnil...„Domácí“ už dopředu nebyli tak nebezpeční a Koněšín měl vzadu větší prostor na oddych, z čehož resultovalo postupné převzetí iniciativy a vytváření si dalších šancí, což Koněšín dokázal využít. Nejprve se zkraje druhého dějství krásnou střelou do šibenice prezentoval Miloš Netrda (1:2), aby jej deset minut nato z bezprostřední blízkosti po dorážce z rohu napodobil Ondra Dvořák (1:3). To už bylo na lavičce Koněšína i v ochozech cítit ono příjemné chvění, kdy vytoužené první místo bylo opravdu nadosah. Po čtvrté brance Štěpána Dvořáka čtvrt hodinky před koncem, který svým důrazem a napadáním donutil jinak skvělě chytajícího šebkovického brankáře k chybě (1:4) se už mohla začít vybalovat postupová trička o kšiltovky, protože o vítězi už bylo prakticky rozhodnuto (a i hráči Myslibořic sledující tento zápas to zabalili a jeli raději domů – pozn.autora).  Ve zbývající čtvrthodince se už oba týmy fobalem jen bavily. Konečnou podobu 1:5 dal výsledku minutu před koncem koněšínský Ondra Šibůrek a po závěrečném hvizdu rozhodčího a předání poháru pro vítěze III.třídy mohly koněšínské oslavy tohoto historického postupu do okresu propuknout naplno...

 

Zhodnocení sezóny a cesta do okresu si určitě zaslouží svůj samostatný článek...

...to be continued (bude ještě následovat). 

 

Celkově nuda...

 

Koněšín – Hrotovice 2:1 (2:0)

Branky: 14´Ondřej Šibůrek, 42´David Dvořák – 51´Tomáš Hadraba

Rozhodčí: Holý Petr

ŽK: 0:2

ČK: 0:1 (76´Filip Pekárek)

Diváků: 110

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Pavel Seifer, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil, Ondřej Šibůrek, Michal Svoboda (16´Tomáš Konečný/77´Jan Hricák), Ondřej Dvořák, Miloš Netrda, David Dvořák (46´Radim Badura), Štepán Dvořák (71´Martin Janda), Michal Ševčík (90´Michal Loukota).

 

   Do Koněšína dorazil mladý tým z Hrotovic a dle postavení v tabulce to měla být jasná záležitost. Výsledek tomu ale neodpovídal...naši hráli ze začátku zbytečně opatrně, možná nervózně, možná lehkomyslně. Byli to tak hosté, kteří se jako první dostali do zakončení. Matěj měl ale připravenou náruč a i dobře postavenou branku. Otevřít skóre se tak podařilo na druhé straně domácím, kdy si dvojice Netrda – Šibůrek od půlky hřiště několikrát po sobě vyměnila mezi sebou míč, prošli až do velkýho a druhý jmenovaný uklidil balón na přední tyč – 1:0. Pak měl sice Koněšín několik příležitostí navýšit skóre a uklidnit se, ale neúnavného Štěpána dvakrát zastavila branková konstrukce a s ostatními pokusy si poradil hostující gólman. Druhý gól tak přišel až v samém závěru prvního poločasu. Milda prošel po levé straně a dával přihrávku na Ševče do ohně. Ten se ale na míč šteloval tak dlouho, až mu balón ukopl obránce. Odražený míč se pak dostal k volnému Dejvovi, kterej jej levou uklidil do brány – 2:0

 

  Druhá půle byla z naší strany až moc profesorská, bohorovná a ledabylá. Jak jinak si vysvětlit snižující branku soupeře, kdy jsme se báli do nich zajet a nechali je tak dojít až na vápno a vystřelit Hadrabou – 2:1. Ještěže soupeř to byl tentokrát z kategorie těch „nekousavejch“, jinak s tímto přístupem nevim nevim. Hrotovice si toho sice dopředu moc nevytvořili, takže v zadu to mohlo vzbudit dojem, že si zápas hlídáme, ale z naší strany to taky dopředu „trochu“ vázlo, takže celkový dojem nic moc. Diváci jsou u nás zvyklí na něco jinýho  a taky to dávali chvílemi znát. Čtvrt hodinky před koncem musel zatáhnout za záchannou brzdu hrotovický Pekárek a po druhé žluté se poroučel předčasně do kabin. Zbytek zápasu se pak prakticky jenom dohrával za občasných projevů nevole diváků...

 

   Body jsou sice doma, ale těch za umělecký dojem bysme asi moc nedostali. Zápasem jsme se měli víc bavit, být dravější a hladovější. Napravit to můžeme už v sobotu, kdy po výměně pořadatelství přivítáme na koněšínském hřišti v posledním zápase sezóny rezervu Šebkovic. Chtělo by to dotáhnout tu sezónu do vítězného konce, napravit si reputaci a poděkovat tak tím nejlepším možným způsobem všem našim příznivcům.

Jeden zkrat...

 

Radotice – Koněšín 4:1 (1:0)

Branky: 33´Martin Liška 60´, 68´, 74´Jan Čech – 53´Ondřej Šibůrek

Rozhodčí: Šabacká Lucie

ŽK: 1:0

ČK: 0:1 (24´David Pokorný)

Diváků: 85

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Jiří Pospíšil, Petr Zahradníček, Mihal Loukota (58´Pavel Seifer), David Pokorný, Tomáš Konečný (52´Ondřej Šibůrek), Ondřej Dvořák (71´Michal Ševčík), Michal Svoboda, David Dvořák (46´Jan Hricák), Štepán Dvořák, Miloš Netrda.

 

   Tohle měl bejt zápas, kterej nás přiblíží k vysněnému cíli. Nakonec jsme ale v zachraňujících se Radoticích utrpěly nejvyšší porážku v sezóně. Nejpikantnější je na tom to, že jsme se porazili sami a trochu se mi dere na mysl i spojení „prokoučovanej zápas“. Rozhodla nedisciplinovanost a nesmyslný zkrat jednoho hráče, což může nakonec zhatit to, co tady máme rozehraný celou sezónu. Rozhodují opravdu maličkosti a toto může bát jedna z nich. Nechat se vyloučit někdy v polovině prvního poločasu tak, že po odpískání faulu na vlastní osobu vstanu a hypnu do protihráče, je prostě z týmovýho hlediska neakceptovatelný. Pravda je, že do tý doby jsme nehráli nijak oslnivě, ale v deseti se jakékoliv vyhlídky ještě ztenčují, to ví každý. Radotice do našeho vyloučení hrály taky poměrně opatrně, ale dostaly se alespoň k několika nebezpečným střelám, které solidně zaměstnaly Matěje v bráně. Ten ale vypadal, že se slušně rozchytal. Od inkriminovaného okamžiku ale domácí vycítili, že hosté nejsou v ideálním rozpoložení a že proti deseti se jim bude dýchat lépe, což se také necelou čtvrthodinku před přestávkou promítlo na otevření skóre, kdy trestňák ze středového půlkruhu nakopnutý do vápna hlavou usměrnil Liška do naší brány – 1:0. A nad hřištem se začaly stahovat bouřkové mraky (jak symbolicky, tak doslova).

 

  O přestávce skropil trávník krátký opožděný májový deštík a kluzký povrch dělal své. Připadalo mi ale , že do druhého poločasu se domácí stáhli vědomi si svého cenného náskoku. Ten byl záhy smazán a nám se podařilo po celkem pohledné akci vyrovnat, kdy střídající Šibrc svoji příležitost chladnokrevně proměnil – 1:1. Vím – po boji je každý generál, ale asi to v daný okamžik po vyrovnání chtělo hlavně trpělivost a třeba se povede rozvlnit síť ještě jednou a ne hned všechno vrhnout do útoku. Chtělo si to asi počkat. Vzadu tak naši obránci zůstávali jeden na jednoho a po hodině hry dostalo naše provizorní rozestavení vážnou trhlinu v podobě gólu na 2:1. To osamocený domácí kapitán Čech dostal na penaltě nezištnou přihrávku a tváří v tvář Matějovi neměl nejmenší problém. Naše radost z vyrovnání tak měla pouze sedmiminutovou životnost. Za dalších osm minut bylo ale ještě hůř. To kapitán Čech zahrával trestný kop z nějakých 25 m a ne nijak prudkou střelu (možná zaplavala, možná mokrý míč) k překvapení všech i Matěje samotného doputovala do sítě - 3:1. Čechovi se podařilo zkompletovat hattrick o chvíli později, kdy po Matějově zbytečném vyběhnutí z poza vápna mezi naše dva obránce (možná chtěl jen napravit svoje předchozí zaváhání) a špatném odkopu domácí kapitán přeloboval všechny a míč opět rozvlnil naši síť – 4:1. To už se rozezněl i zvon místní kaple a s námi byl Ámen. Střídající Ševča se sice svoji aktivitou dostal ke dvěma slibným zakončením, ale i domácí brankář prokázal svoje kvality.

 

   Zápas to byl nepovedený a fanoušci, kteří v celkem hojném počtu vážili dalekou cestu, odjížděli zklamáni. Naši, až na několik výjimek, zůstali za očekáváním. Radotice si i díky dalším výsledkům dvě kola před koncem zajistily příslušnost ve třetí třídě...jakou příslušnost budeme mít ale my, se teprve rozhodne. Hlavy nahoru – máme to stále ve svých rukou (a hlavách).

 

 

Klub spáčů...

 

Dukovany B - Koněšín 4:3 (4:1)

Branky: 2´Petr Pislcajt, 8´Zbyněk Hrubeš, 14´Martin Věžník, 27´Josef Černý – 23´Radim Badura, 55´Ondřej Šibůrek, 87´Radim Badura

Rozhodčí: Čejka Jaromír

ŽK: 0:2

Diváků: 90

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Pavel Seifer, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil, David Dvořák (69´Pavel Hricák), Tomáš Konečný (46´Ondřej Dvořák), Radim Badura, Miloš Netrda, Jan Hricák, Štepán Dvořák, Ondřej Šibůrek.

 

   Kdo v sobotu „slavil“ a přijel tak později, byl asi nemile překvapen. Úvod zápasu nám vůbec, ale vůbec nevyšel...Hned první výpad domácích v první minutě do nekoncentrované obrany hostů skončil faulem půl metru před vápnem. Míč si postavil Pislcajt a kombinací rychlé a umístěné střely nedal Matějovi ani šanci zareagovat – 1:0. No nic...začínáme s handicapem jednoho gólu. Výpad druhý o pět minut později, opět nedůrazná obrana, Hrubeš ještě zachránil míč před odkopem a z úhlu díky svému důrazu zvýšil na 2:0...no nic – každej den není posvícení – je hezky, aspoň budou hezký fotky - handicap je dvougólový. Jenže ani to naše mátohy neprobralo a obrana pyšnící se přívlastkem „nejméně inkasovaných branek“ nezachytila další akci domácích a ti – konkrétně Věžník - po dalším nedorozumění obrany s brankářem po necelé čtvrthodině hry zvyšují na hrozivých 3:0...no nic – aspoň tady mají pěkný hřiště, zmrzlinu a hruškovýho Staropramena Cool – už to vypadá na ručník. Zápas ne nepodobný tomu podzimnímu v Koněšíně, ale tak trochu v opačném gardu. Pravda je, že zejména dukovanský Černý díky své technice, rychlosti a umu převyšoval na hřišti ostatní, ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Čistě statisticky jsme jeden zápas za půlku sezóny vždycky prospali a odflákli, tak snad to byl tenhle...

   Naděje svitla v polovině poločasu, kdy jsme se po první kloudné akci dostali před branku Marka Křišťála a Fox po předchozí kombinaci se spoluhráči snížil už na lépe vypadajících 3:1. Dle našeho rychlého donesení míče k rozehrání na středový puntík soudě, že by se mohlo schylovat k jakémusi odhodlání s tím začít něco dělat, ale do pěti minut nás zase schladil Černý, který potrestal náš špatný odkop a po přečíslení a vyšachování obrany to zase bylo o tři – 4:1. Do poločasu ještě mohl z další tutovky zvýšit domácí Věžník, ale Matěj si konečně mohl připsat nějaký ten úspěšný zákrok...

 

   Domácí se ve druhé půli s třígólovým náskokem začali trochu šetřit a i my se konečně začali dostávat před branku soupeře a také ji ohrožovat. Jenže Fox v jasné příležitosti nedal. Úspěšný byl až nadvakrát po nedorozumění tentokrát na druhé straně Ondra Šibůrek – 4:2. Domácí možná trochu znervózněli, rozhodně ale nikam dopředu nespěchali a hráli to opatrněji zezadu. Pochopitelně ve snaze našich hrát dopředu se vzadu otvírala okénka, ale dobré tři čtyři šance Dukovan skvěle zlikvidoval Matěj. Držel nás tak možná ještě ve hře. Jenže vepředu v zakončení to tentokrát vázlo. Na branku šel sám znovu Fox i Šibrc, ale ani jeden domácího brankáře nepřekonal. Kontaktní branku se nám podařilo vstřelit až tři minuty před koncem, kdy se krásně hlavou po centru Hrošíka mladšího trefil Fox, ale to už bylo pozdě...

 

  Domácí si výhru zaslouží...využili naší rozhozené a nekompletní obrany a dobrej první poločas jim na tři body stačil. My v tom prvním spíš připomínali soubor houslistů. Druhej poločas si už víceméně pohlídali. Byť byla druhá půle v našem podání lepší, dneska to na body nestačilo.

 

  

AUTOR

To zas byly nervy...

 

Koněšín - Rapotice B 4:1 (2:0)

 

Branky: 8´, 36´, 77´, 87´Ondřej Šibůrek – 67´Radim Strašák

 

Rozhodčí: Holý Petr

ŽK: 0:0

Diváků: 100

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil, David Pokorný, Tomáš Konečný (57´Ondřej Dvořák), Radim Badura, Miloš Netrda, David Dvořák (79´Pavel Seifer), Štepán Dvořák (65´Jan Hricák), Ondřej Šibůrek.

 

Rapotické Béčko za sedm jarních zápasů posbíralo o tři body více než za celý podzim a v neděli nám přijelo ukázat, proč se z dolních příček bodovou šňůrou vytáhlo do horních pater. Je to kvalitní zkušený tým, kdy někteří hráči zvládají víkendové zápasy za oba rapotické týmy. Respekt si tak určitě zaslouží..na druhou stranu se známe už nějaký čas a ani tentokrát se nadalo čekat nic jednoduchého...Rapotice jsou prostě Rapotice.

 

Zkušenost hostů šla vidět hned od začátku, na jejich kopačkách byla očividná finesa a kombinace...to na našich hráčích byla patrná bojovnost, nasazení a odhodlání...Už je to takový kolorit, že se dokážeme prosadit hned z první akce. Už po osmi minutách se zprava poprvé trefil Šibrc a trochu se pak začalo ukazovat, že největší „slabinou“ by mohla být soupeřova obrana. Do dalších více než jasných dvou příležitostí se dostal Štepán, ale proti veteránu Řepovi v brance hostí volil neúspěšné zakončení nahoru...(aby nás pak ty neproměněné šance nemrzely). Hosté to dopředu hráli všechno na rychlonohého Němce, který se někdy v patnácté minutě dožadoval penalty (a asi oprávněně), ale rozhodčí nepískal. Hra měla oboustranně celkem kvalitní parametry a přenášela se nahoru dolů. Musela se líbit. Další gólový okamžik přišel až deset minut před přestávkou. Hosté poslali ostrý centr před naši branku, Matěj před dotírajícím hráčem vyboxoval a prakticky tím založil rychlý protiútok, kdy míč převzal Netrďák, potáhl a chtěl asi nahrát za obranu hostů na nabíhajícího Šibrce. Ten si ale míč nezpracoval podle představ, ten mu utekl a vyběhnuvší brankář jej zalehl. Ale ouha – odněkud zase vypadl a náš útočník měl před sebou prázdnou branku – 2:0. Velmi nadějný náskok do druhého poločasu.

 

Hned z jeho kraje po odraženém míči po rohu krkolomě levou zakončoval Tomáš, brankář ještě krkoloměji zachránil. Pak mohl uklidnit svůj tým i diváky Štěpán, ale ani tentokrát neprolomil střeleckou impotenci. Zhruba po hodině hry hosté přidali na obrátkách a začali si to dávat mezi sebou a poměrně snadno procházet středem hřiště. Až zbytečně jsme se zatáhli a čekali, čekali, až jsme se snížení dočkali. Na zadní tyči se hlavou po rohu snad i bez výskoku vzrůstem nevysoký Strašák – 2:1. A najednou to bylo už jen o jeden a nervozita byla cítit široko daleko. Nebylo nám zrovna dvakrát do zpěvu. Tečovanou střelu levého obránce Rapotic Matěj vytěsnil na roh s vypětím sil, až si musel i zanadávat. Jenže naši bojovali a dostávali se do nebezpečných brejků a přečíslení. Uklidňující moment ale ne a ne přijít...tedy až do 77.minuty. To se potřetí dokázal prosadit Šibůrek a bylo to 3:1. Za pět minut nato mohl ještě vykřesat jiskřičku naděje hostující Laš, ale v dobré pozici netrefil branku. Šibrc pak ještě v samotném závěru dokázal ještě zužitkovat špatný odkop protihráče a dal výsledku konečnou podobu 4:1.

 

Zápas to byl těžký a stálo to hodně sil a taky nervů. Nebylo to ale jen o jednom hráči, jak by se mohlo zdát. Čtyřgólový střelec těžil z celkově kompaktního a kvalitního výkonu celého týmu, který tenktokrát – i když se jednu chvíli nechal zatlačit – zdobila bojovnost.

 

6.5.2019 (23:20) Odpovědět # X

AUTOR

Generálka na středu...

 

Moravské Budějovice B – Koněšín 1:1 (1:0)

 

Branky: 43´Buďa Miroslav – 49´Štěpán Dvořák

 

Rozhodčí: Esterka Jan

ŽK: 4:3

Diváků: tak 40

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Pavel Seifer, Jan Hricák (60´Tomáš Konečný), Ondřej Dvořák,, Radim Badura, Michal Svoboda, Ondřej Šibůrek, Miloš Netrda, Štepán Dvořák (74´Michal Ševčík).

 

Pohled do zápisu před nedělním zápasem na sestavu domácích budil respekt (ještě že jsem na něj kouknul až o den později na popud jedné přijaté SMS jednoho našeho nejmenovaného fanouška sledujícího zápas on-line z tepla domova a nebyl tak zbytečně nervózní...aspoň jsem se teď mohl něčeho chytnout a odpíchnout se při psaní tohoto komentáře – pozn.autora). V porovnání se sobotním zápasem A mužstva Moravských Budějovic (I.B třída) byste tam marně hledali oněch pověstných sedm rozdílů...hned šest hráčů nastoupilo v základu po oba dva dny + další dva z nedělního základu v sobotu střídali (???). Tady jde vidět, že když máte dobře napsanou soupisku, lze snadno obejít pravidlo o nastoupení 2 hráčů Áčka za Béčko...ale to už je věc jiná, i když mě teď napadají různé úvahy o regulérnosti soutěže...a ještě jedno srovnání: z těch hráčů Budějic, co byli na hřišti, jich u nás na podzim hrálo taky sedm, takže tváře to nebyly tak úplně neznámé a zas taková změna to nebyla. (jestli tady spíš nejde o nedostatečnou hráčskou základnu sedmitisícového města než nějaký záměr... pozn.autora). Na druhou stranu měli ti borci kromě zkušeností z vyšších tříd taky jeden zápas v nouhou navíc a oboje se taky i nakonec projevilo....

 

Pravdou je, že nám v prvním poločase domácí nedali moc čuchnout...dávali si to pěkně odzadu a postupnými útoky se pokoušeli dostat k naší bráně. To by jim šlo, to zas jo...ale pak už nic. Chyběla finální přihrávka. To my jsme se snažili překonávat vysunutou obranu Budějovic výhradně nakopávanými míči za obranný val, ale tyto pokusy končily buď našimi ofsajdy anebo za pomoci domácího pomezního objektivitou limitně se přibližující Kečupovi vymyšlenými ofsajdy, které vyvolávaly rozhořčení, ironické úsměvy a žluté karty za protesty (a po zápase i uznání hlavního rozhodčího, že to ofsajdy nebyly – pozn.autora)...Už už to tak vypadalo, že to do přestávky přežijeme bez úhony, ale podobně jako v Třebenicicch se to nepodařilo. Dvě minuty před pauzou zahrávali domácí snad první roh..už už nekteří domácí zvedali ruce nad hlavu, ale na brankové čáře to tam někdo zachraňoval, ale odražený míč na velkém napálil Buďa a propálil vše. Ještě do poločasu prakticky po rozehrání ale mohlo být srovnáno. Ostrou Milošovu petelici brankář domácích jen vyrazil před sebe, ale dobíhající Šibrc netrefil odkrytou branku...

 

Vyrovnat se nám podařilo hned zkraje druhé půle. Centr Hrošíka z pravé strany propadl až ke Štěpánovi, který tváří v tvář brankáři propasíroval míč do sítě. Domácí pak měli v krátkém sledu několik nenápadných příležitostí, které ale klidně mohly skončit brankou a nikdo by se nedivil...takhle jsme ještě žili a po hodině hry se začali vyrovnávat domácím, kteří už tolik neběhali, i herně. Deset minut před koncem překonal Fox z druhé vlny ofsajdovou past, překonat domácího brankáře se mu už ale nepodařilo. Nějakých pět minut před koncem mohl strhnout vedení na naši stranu střídající Tomáš, ale jeho technickou střelu levou nohou skvěle vyškrábl brankář. Snad dvě minuty před koncem mohl i na straně druhé sám před Matějem rozhodnout Premar, ale slabé zakončení našlo jen Máťovu náruč...

Zápas, který měli po většinu času herně pod kontrolou domácí, skončil dělbou bodů za remízu 1:1. Proti týmu z druhé poloviny tabulky je to asi ztráta, proti týmu takýchto kvalit je to zisk. To uvidíme za nějakých šest týdnů...začíná jít do tuhého. Předtím nás ale ve středu čeká v Třebíči pohárový zápas proti vedoucímu týmu II.třídy Fotbalové Školy Třebíč. Z tohoto pohledu je tak možné brát nedělní zápas v Budějovicích jako generálku...bude to velmi podobné.

 

29.4.2019 (22:03) Odpovědět # X

AUTOR

Tak jsme utrpěli výhru...

 

Koněšín - Jakubov 4:1 (2:0)

 

Branky: 22´Miloš Netrda, 25´RadimBadura, 63´Štěpán Dvořák, 80´Ondřej Dvořák – 48´Tomáš.Veselský

 

Rozhodčí: Vrzal Vlastimil

ŽK: 1:1

Diváků: 90

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil (46´Michal Loukota), Jan Hricák, Ondřej Dvořák (81´Michal Ševčík), Radim Badura (68´Tomáš Konečný), Michal Svoboda, David Dvořák (46´Ondřej Šibůrek), Miloš Netrda, Štepán Dvořák (75´Vojtěch Konečný).

 

V souboji prvního s posledním asi každej čekal podobnou kanonádu jako před dvěma týdny, ale Jakubov překvapil a bojoval. Jeho pojetí hry bylo velmi fyzicky aktivní, hodně o běhání a napadání, zkrátka nebojácný výkon. Hned v první minutě se dostal do úniku hostující Kosmák, ale naštestí nedal. My jsme hostům napomohli taky svým stylem hry...role favorita nám nesvědčí a něco vymýšlet nám taky moc nejde...a tak se přechod dopředu řešil výhradně nakopávanými balóny víceméně na náhodu. Foxův pokus o rybičku při centru z levé strany byl spíše výjimkou potvrzující pravidlo. Nedařilo se. Až v polovině první půle stačilo dát dvakrát míč na zem, zakombinovat a ejhle, takhle by to šlo. Nejprve po přihrávce Foxe napřáhl Miloš Netrda a jeho prudká střela z vápna rozvlnila síť a i Miloš se konečně zapsal do listiny střelců – 1:0. Chvíli nato si oba zmínění hráči vyměnili role, Miloš vybídl Foxe a ten svůj průnik proměnil ve druhé K.O. – 2:0. S hosty to ale nijak nezacloumalo a nadále jich bylo plné hřiště. Jednou u nás zacinkalo břevínko a těsně před přestávkou se Matěj vytáhl a robinsonádou, kterou lze občas vidět i v televizi, vytáhl Říhův pokus zapadající pod břevno...

 

Jenže domácí zaspali i úvod druhé půle. Centr na zadní tyč hlavou uklidil nehlídaný Veselský jištěný ješte dalším svým spoluhráčem a bylo to už jen o jeden gól. Naštestí se naši probudili včas a začali si postupem času tvořit herní i územní převahu. Po hodině hry se z rychlé protiakce 3 na 2, přibržděné a pozměněné na 3 na 5, prosadil Štěpán Dvořák – uklidňujících 3:1. To už se hostům z Jakubova přestávalo dařit, jejich marná snaha byla otupena, začali docházet síly z náročného pojetí hry a taky si začali vyčítat mezi sebou, co kdo měl jak udělat, co kdo zkazil...což byla voda na náš mlýn. Hosty jsme pustli už jen do jediného náznaku šance, ale Veselského naději na samostatný útok uhasil rychlým výběhem Matěj. Hru už jsme celkem kontrolovali a deset minut před koncem uzavřel skóre další z nositelů jména Dvořák, tentokrát Ondra, kdy dostal balon na hranici ofsajdu za obranu a tváří v tvář brankáři si poradil chladnokrevně – 4:1.

 

Body to měly být povinné, ale rozhodně nebyly jednoduché. Opět se potvrdilo, že nám nedá nikdo nic zadarmo. Výkon hostů ale rozhodně stojí za uznání a obdiv. Takhle se bojuje o záchranu. Bojuje se ale takhle o postup???

 

23.4.2019 (21:49) Odpovědět # X

Richard Müller

Nebude to také lahké drahá

 

Třebenice - Koněšín 1:1 (1:0)

 

Branky: 45´Leoš Hnízdil (PK) – 54´Jan Hricák

 

Rozhodčí: Holý Petr

ŽK: 2:2

Diváků: 100

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil, Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák (74´David Pokorný), Tomáš Konečný (46´Pavel Seifer), Michal Svoboda, Radim Badura (74´Pavel Hricák), Miloš Netrda, Jan Hricák.

 

Před zápasem jsem si všiml, že statisticky proti sobě nastupují dva týmy s nejvyšším počtem vstřelených branek. Záměrně nepoužívám slovo „nejofenzívnější“, protože mě to ke Koněšínu moc neštimuje...a ani na hřišti to žádná smršť nebyla. Nebyli jsme ti, co by tvořili hru..spíš jsme čekali a přečkávali prvotní nápor domácích s ofenzivním duem Furiš – T.Ondráček, kteří měli na svém kontě 38 z 58 třebenických branek. Oba mohli svoje dosavadní úspěchy ještě navýšit, jenže prvně jmenovaný umřel na krásu, protože v jasné šanci hrál moc na estetický dojem a nakonec odevzdal míč Matějovi, druhý jmenovaný ztroskotal na Matějovi, který se mu vrhl nebojácně pod nohy. Matěje pak sice překonal po centru hlavou Vrbka, ale tentokrát měl Matěj dobře postavenou tyč a odražený míč poskakující kolem brankové čáry pak už dál jít nenechal...přežili jsme uvodní nápor, osmělili jsme se i dopředu a bylo tam pár okamžiků, které musely udělat naší polovině fanoušků radost. Byla by tak škoda nechat si dát do poločasu gól. Pro to ale neměl pochopení Pospa, který těsně před přestávkou nesmyslně mimo dění, kdy už měl Matěj přetažený centr pod kontrolou, slyšitelně fauloval Furiše a sudí nařídil penaltu. Tu sice s malou razancí, ale na druhou stranu než kam směřoval svůj skok Matěj, proměnil veterán Hnízdil – 1:0.

 

Handicap do druhého poločasu byl o to větší. Větší bylo ve druhém poločase i nasazení našich hráčů a vyrovnání přišlo krátce po letecké přehlídce, kdy kousek za velkým vystřelil mladej Hricák, střelu na opačnou stranu tečoval jeden z obránců a mladej se tak mohl radovat z premiérového zásahu. Bylo veseleji a začali jsme vystrkovat růžky ještě víc. Bylo tam několik náznaků a takovejch situací, kde chybělo málo,aby se zrodila super šance. Nebylo to úplně zlý, ale něco tomu chybělo. Možná i Štěpán. Jeho dravost a drzost rozhodně. (Ta přišla o několik hodin později)...to na druhé straně zaujal ochozy Hnízdil, který po ztrátě míče zezadu doslova sejmul Foxe a jen díky benevolenci rozhodčího mohl pokračovat jen se žlutou. To samé platí i o druhém žlutém faulu Ondráčka, který byl opět řešen jen domluvou...jenže takovéhle okamžiky (někdy) ovlivňují zápas. Borec, kterej už teoreticky neměl vůbec být na hřišti a měl se předčasně chladit ve sprše se pak prakticky deset minut před koncem zjeví ve vyložené šanci a může tak rozhodnout výsledek, jako v případě ostrostřelce Ondráčka. Tentokrát naštestí minul. Zápas tak nakonec skončil asi spravedlivou remízou s přívlastkem „aspoň že tak“.

 

Nebyl to lehkej zápas a ani ty zbývající lehký nebudou...nikdo nám nic zadarmo nedá.

 

14.4.2019 (23:04) Odpovědět # X

AUTOR

Žádné drama se nekonalo

 

Koněšín - Myslibořice 6:0 (2:0)

 

Branky: 7´ Štěpán Dvořák, 12´Ondřej Šibůrek (PK), 59´Petr Zahradníček, 63´Ondřej Dvořák (PK), 67´Michal Svoboda, 82´Ondřej Šibůrek

 

Rozhodčí: Chromý

ŽK: 4:3

ČK: 1:1 (65´Štěpán Dvořák -45´Stanislav Marek)

Diváků: 80

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Jiří Pospíšil (53´Pavel Seifer), Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák (67´Tomáš Konečný), Michal Svoboda, Jan Hricák, Radim Badura (78´Michal Ševčík), Miloš Netrda, Štěpán Dvořák.

 

Říct někomu před zápasem, že v souboji prvního s druhým vyhrajeme 6:0, tak by se musel smát. Obzvláště po minulém nepovedeném vystoupení v Opatově. Jenže ani Myslibořice se nenalezají zrovna v optimálním rozpoložení, kdy mají vykartované dva hráče základní sestavy Horáka a Dufka, a tak musí v poli vypomáhat trenér Svoboda. Kdo ale čekal drama, ten se nedočkal...Hned od úvodu totiž domácí svého soupeře přišpendlili na jeho polovině a nenechali ho ani se rozkoukat. Domácí procházeli hostující dezorientovanou obranou poměrně snadno a soupěř chvílemi vypadal, že vůbec neví, kde je. Úvodní branka v 7.minutě však byla z kategorie „borec na konec“. Hostující gólman Ošmera napálil malou domů jen do dotírajícího Štěpána a od něj se míč odrazil do brány – 1:0. Pět minut poté nařídil rozhodčí pro domácí poměrně přísný pokutový za faul na nebojácného Michala Svobody, který však bezpěčně proměnil Šibrc do protipohybu brankáře – 2:0. Pak jakoby se s šancemi pro domácí roztrhl pytel a na branku hostů se valil jeden útok za druhým. Být to po dvaceti minutách 5:0, asi by se nikdo nedivil. To byly kolikrát sóla jeden na nikoho, jenže Štěpán i Miloš Netrda asi chtěli nechat odčinit předchozí zaváhání hostujícího gólmana, který si tak rozhodně napravil svoji reputaci. Aby to pak v dalším průběhu nechybělo...Po půl hodině se pak hra více opticky vyrovnala a i hosté před přestávkou zahrozili, když Macháčkova střela orazítkovala jen tyč. Jenže pak se nechal ještě před pauzou úplně zbytečně za druhou žlutou vyloučit myslibořický Marek a akcie hostů tak pro druhý poločas rapidně klesly. Disciplína není jejich silná stránka...

 

Domácí tak měli zjednodušenou úlohu a po patnácti minutách opatrnější druhé půle se po rohu hlavou trefil tentokrát do té správné branky i stoper Citrón – 3:0. A když chvíli nato rozhodčí nařídil pro domácí trochu překvapivě druhý pokutový kop, který do šibenice proměnil Ondra Dvořák Guláš zvaný, bylo to najednou 4:0 a mohlo být prakticky rozhodnuto. Jenže...pak se nechal úplně, ale úplně zbytečně vykartovat Štěpán za zakopnutí míče po odpískání jeho ofsajdu a počet hráčů na hřišti byl po dvaceti minutách zase srovnán. Hosté tak možná ještě vycítili svoji šanci na zvrat, ale tu jim rychle sebral domácí Michal Svoboda, který dorazil Netrdovu vyraženou střelu a bylo to už 5:0 (co se nepovedlo do minuty dvacáté, povedlo se nyní a v prvním poločase neproměněné šance tolik mrzet nemusely). Hosté z Myslibořic se pak sice snažili alespoň o čestný úspěch, ale ani ten jim nebyl dopřán. Ba naopak – z jednoho přesčíslení 2 na 1 uzavřel necelých deset minut před koncem skóre trochu hamižný Šibrc na 6:0. Soupeř si ale klidně mohl odvézt desítku...jejich projev byl spíše zklamáním. To naši si reputaci napravili.

 

7.4.2019 (09:00) Odpovědět # X

AUTOR

Takhle se o body nebojuje

 

Opatov – Koněšín 3:1 (1:1)

 

Branky: 22´Zahradníček (vlastní), 55´Čurda, 74´Daniel – 16´Svoboda Michal

 

Rozhodčí: Pavelec

ŽK:3:0

Diváků: 100

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Michal Loukota ( 74´Jiří Pospíšil), Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák, Michal Svoboda, Radim Badura (62´Tomáš Konečný), Miloš Netrda, Pavel Seifer (46´David Dvořák), Štěpán Dvořák (82´David Pokorný).

 

Sobotní zápas se hrál na těžkém tvrdém terénu, kdy byl každý dopad nohy na travnatý povrch poprovázen snůškou zvířeného prachu. Problémy to dělalo zejména nám, kdy nám balón skákal, nebyli jsme celkově schopni ho zpracovat, odrážel se od nás nebo natož ho přesně nahrát...kombinační hra po zemi tak byla značně potlačena. I přesto jsme zápas začali solidně a první půlka první půlky patřila herně nám...měli jsme hru pod kontrolou a domácí nijak nezlobili. První gól tak přišel poměrně brzy – už po čtvrt hodině po autovém vhazování přistrčil Štěpán míč Mišákovi a ten jej uklidil k levé tyči – 0:1. Nebylo nesnadné podlehnout dojmu, že to půjde samo. Jenže ouha – domácím se z ničeho nic podařilo vyrovnat. No ani ne tak vyrovnat, jako spíš jen nacentrovat míč do vápna a Citrón ve snaze jej uklidit do bezpečí, nedal Matějovi šanci – 1.1. To pak opatovští zjistili, že nemá cenu se bát a začali se osmělovat...

 

Ani začátek druhé půle nebyl zaas tak špatný, ale neúnavný Štěpán toho vepředu sám moc nenadělá. Měl tam dvě tři dobré příležitosti, ale nebylo pak komu nahrát. A tak nám domácí ukázali, jak se to dělá. Stačilo jedno promáchnutí našeho levého obránce a šli do rychlého přečíslení 3 na 2, na jehož konci Čurda prostřelil Matěje v brance – 2:1. A najednou jsme museli zas něco vymyslet a to byl kámen úrazu. Bezradnost. Bezmyšlenkovitost. Bezsystémovost. Vyústěním toho všeho byla třetí branka domácích, kdy naši dva hráči propadli po půlící čáře a rychlonohý Daniel šel sám na naši bránu – 3:1. Na hráčích šlo vidět, že nemají nato s tím něco udělat...když to prostě nejde, tak to nejde.

 

Dneska tomu chyběla bojovnost. Toto nebyl výkon hodný týmu bojujícího o čelo (až na Štěpána a Michala Svobody). Ostatní si mohou připsat jen čárku za účast. Horší ale je, že už je vidět ve vší nahotě, že ti kluci jakoby ani nevěděli co mají hrát. Se Studencem to stačilo na vydřenou remízu, v Okříškách na nezaslouženou výhru a nyní na zaslouženou prohru. Proč jsme upustili od podzimního rozestavení (a bojovnosti), které nám svědčilo víc. Záloha je přehuštěná a stejně míče nesbírá, jeden spoléhá na druhýho, (zatím) nejlepší obrana je bez Kardy děravá a prostupná a o osamoceném Štěpánovi vepředu už byla řeč. Je to všechno moc defenzivní. No nic – hlavy vzhůru. Prohrát se může...ale musíte na hřišti nechat duši. Soupeř nám nabude body rozdávat zadarmo.

 

1.4.2019 (21:42) Odpovědět # X

Z pr*ele klika

Okříšky B – Ko něšín 2:3 (2:1)

 

Branky: 18´Tomáš Dočkal, 29´Lukáš Rampír – 22´Štěpán Dvořák, 61´Ondřej Šibůrek, 90+1´Ondřej Dvořák

 

Rozhodčí: Chromý

ŽK:2:3

Diváků: cca 150

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, David Pokorný (41´Jiří Pospíšil), Dvořák David (36´Michal Loukota), Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák, Michal Svoboda, Radim Badura (90´Vojtěch Konečný), Miloš Netrda, Štěpán Dvořák (78´Michal Ševčík).

 

Domácí se do nás hned od začátku pustli zostra, a tak vedoucí branka po necelých dvaceti minutách byla jen logickým vyústěním hry. Vše začalo ztrátou míče Davida Pokorného na polovině hřiště a z rychlé protiakce nedal Dočkal Matějovi v brance šanci – 1:0. Pak následovala divoká desetiminutovka. Nejprve se na úrovni penalty objevil před domácím brankáčem Fox, ale v prvním náznaku dobré příležitosti se nezorientoval úplně podle svých představ. V zápětí na druhé straně musel Matěj včasným vyběhnutím zlikvidovat slušnou příležitost domácích, aby o minutu později Matěj bravurně zlikvidoval samostatné sólo Rampíra poté, co mu namazal Citrón. Takhle nás Matěj skvěle podržel. A když vzápětí srovnal Štěpán po přihrávce za obranu, spadla i z nás nervozita – 1:1. Jenže domácích bylo pořád plné hřiště. Mě osobně se jejich hra velice líbila, měla hlavu a patu, byli plní pohybu, ti mladí kluci věděli, co dělají a věděli o sobě...zkrátka, byli hodně nepříjemní, fyzicky i technicky zdatní...rozhodně nepřipomínali tým z druhé poloviny tabulky...chtěli se v prvním jarním zápase doma před více než slušnou návštěvou proti vedoucímu týmu ukázat. A dařilo se jim to náramně. Zejména Rampíř na kraji zálohy vyčníval svoji chutí. Po půl hodině si už ale právě jmenovaný po pěkné technické akci položil obránce a do protipohybu brankáře vrátil vedení na stranu domácích – 2:1. Těsně před přestávkou se nám naskytla příležitost srovnat. Fox byl v nenápadné akci nápadně obráncem stržen na zem a byla nařízena penalta. Tu šel zahrávat sám postižený hráč a hůř to snad kopnout nešlo...brankář domácích si na něm smlsnul a do kabin se i tak šlo za celkově milosrdného stavu 2:1.

 

Druhá půle už byla opticky vyrovnanější, i když domácí nepřestávali kousat. Každý jejich útok byl nebezpečný a naši obránci se museli mít neustále na pozoru. Po hodině hry jsme se ale dočkali druhého vyrovnání, kdy nejprve dvakrát zazvonilo břevno, aby to tam Šibrc napotřetí protlačil zblízka – 2:2. Po vyrovnání i naše brejky začali být nebezpečné a jeden rychlý a přímočarý v 66´minutě volal hlasitě po gólu, ale neúnavný Štěpán neměl seštelovaný mířidla. Hra se celkem slušně přelévala ze strany na stranu, ale už bez vážnějšího ohrožení jedné či druhé branky. Vše tak spělo k remíze, která by asi byla celkově spravedlivější. Jenže jsme už v avizovaném nastavení podnikli ještě jeden rychlý brejk, ze kterého to nakonec bylo 3 na 2 a nakonec 3:2. To Guláš po náročném zápase ještě neohroženě zasprintoval a po nezištné přihrávce z pravé strany uklidil míč do sítě...nastala totální euforie. Jak by také ne, když po rozehrávce rozhodčí ukončil zápas...zápas se šťastným koncem. I když tomu po celé utkání nic nenasvědčovalo, tři body brali ti šťastnější...pro domácí až moc kruté a nespravedlivé.

 

25.3.2019 (23:02) Odpovědět # X

DERBY

Ještě že tak...

 

Koněšín – Studenec 2:2 (0:2)

 

Branky: 46´Radim Badura (PK), 68´Michal Svoboda – 3´Jiří Strnad, 19´Jiří Strnad

 

Rozhodčí: Novotný – Kalina, Tesař

ŽK:0:3

Diváků: 320

 

Sestava Koněšín: Matěj Hůlka – Miloš Pokorný, Petr Zahradníček, Michal Loukota (46´Michal Ševčík), Ondřej Šibůrek, Ondřej Dvořák (46´Jiří Pospíšil), Michal Svoboda, Radim Badura, David Pokorný, Miloš Netrda Štěpán Dvořák.

 

...pořád nevím, čeho se mám chytit...kde mám začít...o čem to bude. Zápas nijak nenadchl...

 

Celou zimu se mluví o prestižním derby „o krále Roubalky“, a když konečně přijde, tak asi nesplnilo očekávání a o zápase se nebude mluvit tak jako o tom podzimním. Chyběl tomu ten náboj, kterej dělá derby derbym...takovej normální tuctovej zápas. Možná to bylo i tím, že to byl pro oba mančafty první ostrej zápas po zimě...že ani terén ještě nebyl to pravý ořechový...a možná taky tím, že jsme byli před zápasem v úplně jiný pozici než v srpnu: že už to není jen souboj dvou sousedních vesnic, ale že musíme brát ohled na to, kde se nacházíme a že jde o víc než pomíjivou slávu nebo o nějakou odvetu. Zkrátka – od úvodního hvizdu šlo vidět, jak jsou naši nervózní a opatrní. Jestli naši měli před zápasem něco, čemu se říká plán, tak ten vzal za své hned po dvou minutách. Studeneckým hráčem nakoupnutý míč někam na naše velké vápno sledovali a „kontrolovali“ dva naši zkušení obránci tak, že už z dálky bylo jasné, že se něco semele...oba šli sice za míčem, ale ani jeden si nekřikl, kdo jej bude hrát, až si poněkud pozdě křikl Matěj, ale to už Citrón nedokázal zastavit svůj pohyb a hlavou zahrál svému brankáři malou domů, nevěda, kde se Matěj nachází, a tak když se tři perou, čtvrtej se směje a pro Ňufu Strnada nebyl problém uklidit míč do prázdné branky – velmi brzy 0:1 – Welcome drink na uvítanou na zlatém podnose od obrany Koněšína na. Ta i nadále působila nejistým dojmem a po jednom ze studeneckých brejků někdy kolem dvacáté minuty se podruhé střelecky prosadil Jirka Strnad. Dostal krásnou kolmici za obranu těsně na hranici ofsajdu a z velkého prostřelil Matěje na zadní tyč – 0:2. To už s domácími nevypadalo dobře a už už se začaly pomalu otřásat statistiky, dle kterých v dosavadním průbehu sezóny Studenec venku ještě naplno nebodoval a Koněšín naopak doma ještě neprohrál. Kdyby hosté přidali ještě do poločasu jednu branku, asi už by bylo po statistikách...

 

Po přestávce to zkusil Miloš nakopnout vystřídáním hned dvou hráčů a hned po zahájení z prvního útoku domácí hned zahrozili. To si to Šibrc po levé straně namašíroval kolem dvou bránících hráčů až ke gólmanovi, který ho fauloval a byla nařízena penalta. Tu s přehledem na druhou stranu do protipohybu brankáře proměnil Fox – 1:2. A najednou bylo zase o co hrát...najednou tu bylo alespoň nějaké drama, kvůli kterému si do ochozů našlo cestu více než tři sta diváků. Zlepšený herní projev a zvýšená bojovnost nakonec přinesly ovoce v podobě vyrovnávacího gólu. Míč se od Štěpána přes Ševče dostal až k Myšákovi, který propálil vše co mu stálo v cestě -2:2. A začínalo se odznova. Našim nahrálo i do karet to, že chvíli nato musel kvůli poranění kolene nuceně vystřídat hostující brankář a do brány musel Aba, který se ale po prvním pádu na zem až do konce zápasu držel za záda, čehož ale domácí nebyli schopni využít a do konce zápasu už branku soupeře nedokázali kloudně ohrozit. To Studenec hrál víceméně na udržení výsledku, ale i tak měl přece jenom na hlavě třetí gól Strnad, ale osamocen hlavičkoval vysoko nad. A protože jsme přežili i poslední závar v samotném závěru a i po čtyřminutovém nastavení i přes naši viditelnou snahu se už skóre nezměnilo.

 

Ještě že tak...tak by se asi nejvýstižněji daly shrnout pocity ze zápasu. Vzhledem k průběhu je bod dobrej (čti zlatej). Očekávané derby tak bylo nakonec z kategorie těch klidných, k čemuž přispěli svým chováním jak hráči, tak i fanoušci. Zkrátka – nic zvláštního se nestalo. Po zápase všichni diváci zatleskali těm svejm a šlo se na pivo...

 

 

4.11.2018 (08:23) Odpovědět # X

TO JE VÝZVA

Koněšín – Šebkovice B 3:3 (1:1)

 

Branky: 21´Michal Svoboda, 56´Štěpán Dvořák, 59´Ondřej Šibůrek – 28´Josef Holčapek (PK), 48´Michal Hobza, 77´Josef Holčapek (PK)

 

Rozhodčí: Čejka Jaromír

ŽK:0:2

Diváků: 60

Sestava Koněšín: Jiří Pospíšil – Lukáš Karásek (46´Michal Betka), Petr Zahradníček, Miloš Pokorný, Ondřej Šibůrek, Radim Badura, Tomáš Konečný, Michal Svoboda, David Dvořákl, Štěpán Dvořák, Vojtěch Konečný (46´Michal Ševčík).

 

Bez Matěje a bez Dana – to je oč tu běží. Dnes vzadu chybějící jistota a vpředu šikula – tak v téhle kombinaci letos poprvé a v hlavách hráčů to prostě bylo. Do zápasu, jehož úroveň značně ovlivnilo dušičkové počasí a mokrý trávník, lépe vstoupili hosté a byli to oni, kdo častěji okupovali pokutové území svého soupeře. Jenže několik závarů a nebezpečných střel vyřešil s klidnou hlavou sobě vlastní dnes v bráně zaskakující Pospa. To na straně Koněšína stojí za zmínku dva trestné kopy z příjemné vzdálenosti, ale ani Tomáš ani Šibrc brankáře na druhé straně nepřekvapili. Skóre utkání otevřela až povedená akce domácích, kterou po ose Fox – Štěpán – Mišák zakončoval posledně jmenovaný a která díky teči hostujícího obránce do protisměru bezmocného brankáře skončila za jeho zády – 1:0. Hosté srovnali po půl hodině hry. Divoký odskok míče překvapil Miloše, odrazil se mu někam na jeho levý biceps (a že ho má přes celou ruku, že), od něj k útočníkovi, který v ponechané výhodě sám před gólmanem trefil jen břevno, ale poté místo očekáváného odkopu následoval nařízený pokutový kop za ruku, který už bezpečně proměnil Holčapek – 1:1. Pospovo kouzlo prolomeno. Připadalo mi ale, že první poločas – byť se mu bojovnost nedá upřít – byla taková bez šťávy a jakoby to bylo takový vydržet to do přestávky...

 

Po ní se na hřišti objevil za poprvé od začátku debutujícího Vojty střídající Ševča a za zraněného Kardy Lampi. Ale hned zkraje druhé půle se brankově prosadili hosté, kdy Hobza bez přípravy a bez pohybu ze stoje překvapil domácí obranu, brankáře, spoluhráče i diváky – 1:2. Srovnat mohl Štěpán, ale jeho střela po jeho akci po levé straně jen těsně těsně minula branku. Ovšem za dvě minuty se stejný hráč už prosadil, kdy znovu tečovanou střelou propálil z blízka brankáře hostů – 2:2. Koněšínu se za tři minuty povedl obrat, kdy zleva prošel Šibrc, zasekl a jeho opět tečovaná sřela zaplula do sítě za záda nešťastného gólmana zase do jeho protipohybu – 3:2. Domácí využívali euforie, ale další pohlednou kombinační akci nezakončil do prázdné David Dvořák a domácí tak neodskočili do dvoubrankového náskoku. Asi zlomový okamžik utkání. Být to o dva, hosté by to už asi těžko doháněli. Remízu zařídil znovu Holčapek a znou z penalty. Čtvrt hodiny před koncem se postavil Citrón útočníkovi jako zeď a rozhodčí Čejka nařídil hodně přísně penaltu – 3:3. Tlak v závěrečné pětiminutovce už skórem nepohnul, a tak bereme bod za remízu...

 

Škoda – mohlo se vyhrát, ale mohlo se klidně i prohrát. Sice to byla první podzimní domácí ztráta, ale i ten bod znamená, že zimní přestávku přečkáme na špici tabulky. Dvakrát škoda, protože i další dva týmy za náma ztratily. Ale to už bysme asi chtěli moc. Buďme nohama na zemi. Do sezóny se šlo s tím, že v reorganizované trojce budeme mít problém se záchranou. A ejhle – zachránili jsme se sttaisticky s jitotou už po jedenácti kolech. Od kola sedmého pak vystřiháváme tabulky z novin a těšíme se z nečekaného postavení a pozice. A pozice je to nesmírně obtížná. Každej se bude na nás chtít na jaře vycajchnovat a bude mnohem těžší to udržet. Už nás ostaní tolik nepodcení. Na podzim se nás držel i potřebný kus štěstíčka. V mnohých zápasech jsme nebyli lepší a přesto jsme dokázali soupeře porazit. Zkrátka – je to výzva   a musíme tomu jít naproti postupnými krůčky.

 

Tím příštím bude na jaře Studenec...

30.10.2018 (12:08) Odpovědět # X

a Magyar a rácsajtó

a Magyar a rácsajtó

 

Hrotovice - Koněšín 1:2 (1:0)

 

Branky: 11´Emil Pokorný – 58´Jiří Pospíšil, 65´Michal Ševčík

 

Rozhodčí: Holý Petr

ŽK:2:3

Diváků: 60

 

Sestava Koněšín: Marek Moczár – Lukáš Karásek, Petr Zahradníček, Miloš Pokorný, Ondřej Šibůrek, Radim Badura, Tomáš Konečný, Michal Svoboda, Jiří Pospíšil, Štěpán Dvořák, Daniel Doležal (46´Michal Ševčík).

 

Jak už hlásá nadpis tohoto článku, došlo na postu brankáře k vynucené změně. Místo Matěje, který si při rozcvičování před minulým zápasem poranil ruku, musel do brány Maďar. A jak jde vidět, stejně jako jízda na kole nebo plavání, tak ani gólmanské řemeslo se nezapomíná...

 

V Hrotovicích to ale žádná spanilá jízda nebyla. Hrotovice rozhodně svoji kvalitou nepatří na chvost tabulky...tedy alespoň podle toho, co ukázaly v neděli proti nám. Neříkám, že na nás zrovna vlítly, ale byly pohyblivé, technické, fotbalové – zkrátka těžký soupeř, proti kterému jsme prvních dvacet minut nevěděli, jak na ně. Fotbal hrát zkrátka umí. První varování nám poslal už ve 4.minutě hbitý Pokorný, ale jeho pokus mířil jen těsně vedle Maďarovy branky. To se ale asi jen zastřeloval, protože pak v 11.minutě byl tentýž hráč na konci pohledné souhry a střelou k tyči otevřel skóre – 1:0. V minutě dvacáté mohlo být ještě hůř, ale Maďar v důležitém okamžiku nadvakrát podržel. Teprve až pak jakoby z nás spadla počáteční nervozita a po uklidnění hry se dostavilo kýžené zlepšení projevu. V polovině poločasu dostal Tomáš pěknou zpětnou přihrávku na velký, ale technický pokus nevyšel. V dalším průběhu jsme pak vyslali na bránu několik pokusů a Štěpána, ale s nimi si domácí brankář poradil. Resumé první půle bylo takové, že když si to dáme po zemi, tak to jde...

 

Do druhé půle nastoupil místo Dana Ševča a hned na zahřátí dostal od Toma krásnou přihrávku mezi obránci do samostatného úniku, ale vše zhatil zdvižený praporek domácího pomezního. Tak snad má čistý svědomí. Domácí pak mohli v super šanci odskočit, ale na ostrý centr před branku nedosáhla ani jedna klouzající se noha soupeře. Pak následovala hlušší fáze, kdy se sice hrál fyzicky náročný fotbal, ale jen mezi vápny a gólmani mrzli. Po necelé hodině hry jsme se přece jen dočkali vyrovnání. Tomáš zahrával trestňák, trefil jen zeď, odražený míč se k němu vrátil, jenže to měl na dlouhou nohu, tak to dal Mišákovi, ten to měl taky na dlouhou nohu, tak to prostrčil Citrónovi, ten měl dlouhý vedení, tak to dal Štěpánovi, ten se prosmýkl do vápna, nahrál před branku Pospovi a ten chladnokrevně vyrovnal – 1:1. Hurá hurá – dá se s nimi hrát. Nová krev v žilách, musíme bojovat dál. O sedm minut později, ani nevím jak to všechno vzniklo – ale vím jak to skončilo – Ševča levou, ani nevím jestli vůbec střílel, nebo se to od něj jenom odrazilo – zkrátka balón v síti a na ukazateli skóre 1:2. Po vlažné první půli příjemné zahřátí. A najednou ten čas plynul nějak pomaleji...ale tempo neopadalo. Ke konci už pochopitelně s vidinou jednogólového náskoku jsme hru kouskovali, začalo se i mezi některými protihráči jiskřit, ale skóre se už neměnilo.

 

Pravda je, že se Maďar ve druhé půli v naší bráně nudil, ale to nic nemění na tom, že si ostatní museli hrábnout. Jde to i bez Matěje i bez Dana, ale musí se makat a to se i podařilo. Tentokrát to nebylo zadarmo a ty body jsou rozhodně vydřený a vybojovaný.

 

Kniha od BlueBoard.cz

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
1
5 6 7 8 9 10 11
1
12 13 14 15 16 17
1
18
19 20 21 22 23 24
1
25
26 27 28 29 30 31
1
1